MOTTO:
„Každý, kdo položil svoji loď na hladinu některé z řek, nastoupil a odrazil od břehu, kdo se alespoň jednou cvaknul ve šlajsně nebo v peřeji, nadával na nekonečný volej, večer si u táboráku připálil lýtka a botasky a k ránu pak klepal kosu ve spacáku, kdo se alespoň jednou opil ve vodácké hospodě, pak si léčil hlasivky a bolení hlavy, kdo alespoň na chvíli nenáviděl svého háčka či kormidelníka, přenášel loď kolem nesjízdného jezu, ví, že všechno tohle trápení je nutné vytrpět, aby člověk prožil tu velikou pohodu, která se nedá zažít nikde jinde než na vodě mezi vodáky.“










Zpět

Zpět na hlavní stránku

JIZERA
6. - 7. 6. 2009


Letos Bob zvažoval, zda nezvolí nějakou trochu náročnější řeku. Vzhledem k tomu, že jezdíme již tradičně v červnu, vyvstala otázka, kde vzít řeku s peřejemi, která bude mít dost vody, a ještě jsme na ní nebyli. Na řadu přišlo tedy Slovensko. Když se ale začal probírat všemi úskalími, jako jsou cesta, náklady a další, tak ho to přivedlo k otázce, zdali nemáme ještě nějakou prima řeku u nás doma. A opravdu ji našel. Tou řekou je Jizera, která patří neprávem mezi vodáky opomíjené řeky. Proto se na ní vypravil a zkusil zjistit něco víc.

Horní tok Jizery nepřipadal v úvahu. Jednak se jezdí na jaře a pak je to velmi náročná voda pro opravdu zkušené kajakáře a raftaře. Střední úsek je moc hezký, ale je rozsekán až nadprůměrným počtem jezů, které se musejí přenášet. Z toho důvodu nakonec zvolil Jizeru dolní, která poskytuje velmi příjemné svezení. Nečekají na ní veliké zrádné peřeje, nebezpečné zákruty ani divoké šlajsny. Přesto voda neustále příjemně teče a občas zašplouchá ve vlnkách.

Přestože je Jizera hezká a tekoucí řeka, čekalo nás několik úskalí, kterými byly jezy, v sobotu čtyři + jeden provalený a v neděli pak již jen jeden. Všechny jezy se musely přenášet nebo přetahovat.

* * *

Letos musela být celková trasa, která měla celkem 30 km, rozvržena poněkud netradičně. Důvod byl dostatečně pádný. Dost veliký sál na tancování, který by nebyl daleko od vody, se podařilo najít až za polovinou trasy.

V sobotu se začínalo v obci Jizerní Vtelno. Jelo se celý den a končilo se až večer okolo 18.00 hod. v Sojovicích. Po postavení stanů se šlo do vesnice do místní hospůdky na předem objednanou večeři. Večer se pak hrálo na kytaru a zpívalo.

Tančilo se až v neděli dopoledne. A protože do soutoku Jizery s Labem, kde byl cíl cesty, bylo již jen 7 km, na vodu se sedalo až po obědě. Končilo se kolem 16.00 hod. na břehu Labe v obci Lázně Toušeň.

Za Trosky a jejich přátele jely tyto posádky:
Petr + Romana, Romča + Ivoš, Ivan + Míša, Jirka + Irena, Jiřík + Mirka, Radka + Eva (v sobotu i v neděli),
Vláďa + Milan, Pavel + Miluška, Míra + Ája (jen v sobotu),
Vláďa + Karel + Dáda, Milan + Terezka + Bertík + Věruška (jen v neděli).


Zápis z peřejí